Deprese

Přestože se pojem „deprese“ stal všeobecně používaným termínem k označování ne zcela běžné reakce psychiky na vnější či vnitřní zátěž, medicína pod oním slovem rozumí nikoli momentální stav, ale nemoc, jejíž dlouhodobé projevy jsou jak duševního, tak somatického – tělesného charakteru.

Stres a frustrace, které depresi předcházejí, jsou zároveň jejími spouštěči. Těmi se rozumí reakce na nepřiměřený vnější tlak (ztráta blízké osoby, rodinné či pracovní potíže či životní změny včetně těch zdravotních). Soubor takových činitelů vede v případě, že chybí jejich prevence, po delší době k biochemickým změnám v mozku. V tom okamžiku hovoříme o skutečné depresi.

Podstata deprese

Ony biochemické změny se týkají chemických látek – neurotransmiterů, které jsou produkty nervových buněk – neuronů.  Jejich prostřednictvím se mezi jednotlivými buňkami  (které spojeny vytváří synapse) přenáší signály (vzruchy), vyústěním jejichž průběhu jsou naše nálady a emoce. Uvedeme – li ty pro depresi nejvýznamnější (v současné době je známo okolo 50 druhů), bude to zejména serotonin, noradrenalin a dopamin.

Deprese je důsledkem nedostatku těchto neurotransmiterů, jejichž množství a tvorba jsou v případě léčby regulovány antidepresivy. Zjistíme – li příčinu vzniku deprese, zužuje se tím zpravidla způsob její léčby.

První zmiňovanou příčinou deprese jsou genetické predispozice. Nejedná se přitom o „gen deprese“, ale geneticky kódovanou (podmíněnou) neschopnost synaptického zpracování serotoninu. Taktéž v případě rizikového těhotenství , alkoholismu matky či komplikovaného porodu lze předpokládat sklon k depresím – to se týká například starší generace antikoncepce, dnes už sporadicky užívané, nebo antihypertenziv, léků proti vysokému tlaku (reserpin, propanolol) a různých hormonů (prednison).

Deprese může být také důsledkem komplikované psychoontogeneze (psychického vývoje jedince). Mezi typické faktory lze zařadit týrání, předčasné oddělení dítěte od matky či nefungující partnerství mezi rodiči. To se zároveň může rozvinout do fixace, během níž dítě přejímá komunikační a psychologický model rodiče vyrovnávajícího se s depresivními vlivy za svůj vlastní. Přejatá bezmoc či automatická rezignace v reakci na stresovou zátěž sice není definitivním ukazatelem deprese, stává se však v tomto případě jejím silným předpokladem.

Psychologické a stresové faktory jsou spolučiniteli ve vzniku deprese. Třebaže samotná stresová událost jako ztráta partnera, milované osoby, práce, či úplná změna životního stylu v např. po náhlém a závažném onemocnění  nemusí k depresi vést, spolu s rysy člověka, nízkým sebevědomím, či životem ve stresujícím prostředí, dává k rozvoji deprese nezanedbatelné podmínky.

 

Tags: deprese antidepresiva serotonin