Léčba deprese

Jakkoli je deprese život zatěžujícím onemocněním, dokážeme – li určit její původ a charakter, úspěšná léčba je klíčem k návratu do běžného života. V současné době jsou k dispozici tři etablované typy léčby deprese – medikace, psychoterapie a elektro-konvulzivní terapie. Mezi další lze zařadit alternativní způsoby léčení či repetitivní transkraniální magnetická stimulace, ta je však stále ve fázi výzkumu. V případě rezistentní deprese, kdy ani po opakované léčbě není dosaženo adekvátní reakce, je nutná kombinace následujících terapeutických postupů.

Medikace

Ačkoli je medikace významným článkem léčby deprese, není samostatně zcela dostačující. Psychické zázemí, ať už v rámci rodiny či právě terapeutických skupin lidí trpících touž nemocí, hraje rovněž roli v komplexní terapii. Po nasazení antidepresiv navíc není efekt okamžitý – trvá zpravidla 6 – 12 týdnů, než je jejich účinnost úplná. Někdy okolí léčeného zpozoruje změny k lepšímu dříve než on sám.

Přestože tato léčba není návyková, neměla by být přerušena neuváženě a bez konzultace s lékařem, který ji předepsal – náhlé vysazení může způsobit různé fyzické obtíže, např. bolesti svalů a hlavy či nevolnost. Medikace nejlehčích forem deprese trvá cca 9 – 12 měsíců, v těžších případech déle.

Druhy antidepresiv

SSRI (selective serotonin reuptake inhibitors), jinak také selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu patří mezi nejčastěji předepisovanou skupinu.  Do SSRI řadíme tyto preparáty, z každé jejich skupiny uveďme alespoň jeden – fluoxetin (Prozac), sertralin (Zoloft), paroxetin (Paxil), citalopram (Celexa) a escitalopram (Cipralex).

SNRI (serotonin and norepinephrine reuptake inhibitors), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, jsou druhou nejčastější volbou antidepresiv. Zahrnují venlafazin (Effexor), desvenlafazin (Pristiq) a duloxetin (Cymbalta).
Abychom snáze pochopili účinnost těchto medikamentů, přibližme si stručně princip jejich fungování  - jak SSRI, tak SNRI ovlivňují svým chemickým složením zpětné vychytávání zmíněných neurotransmiterů. Za běžného stavu je po ukončení nervového vzruchu přebytečný serotonin i noradrenalin transportován pomocí  tzv.presynaptické membrány ze synaptické štěrbiny ven. Podstatou antidepresivní léčby je tento proces zablokovat a zvýšit tak hladinu serotoninu (či noradrenalinu) v synapsích nervových buněk.

TCA, tricyklická antidepresiva, jejichž název je odvozen od jejich chemické struktury, patří do první generace antidepresiv a jejich indikace není dnes už příliš častá. Pro vysokou pravděpodobnost vedlejších účinků (ospalost, zažívací obtíže, poruchy zraku, bolesti hlavy) jsou předepisována teprve tehdy, nebyla – li úspěšná léčba předcházející.  Do této skupiny patří amitriptylin (Elavil), desipramin (Norpramin), doxepin (Sinequan), imipramin (Tofranil), nortriptylin (Pamelor, Aventyl) a protriptylin (Vivactil).

Elektrokonvulzivní terapie

Laické veřejnosti je tento způsob léčby znám pod názvem „elektrošoky“. Její počátky sahají do 30.let minulého století, objevila se tedy již před nástupem psychofarmak, která na několik desítek až do poloviny devadesátých let zastínila její význam u nás.  Přestože moderní medicína již umožňuje monitorování stavu pacienta během zákroku pomocí EEG a EKG, nejčastěji odpor vůči EKT poukazuje na zhoršení kognitivních funkcí jako např. bezprostřední ztráta paměti.

Dnes se EKT provádí v krátké celkové anestezii. Její podstata tkví v aplikaci velmi krátkých impulzů elektrického proudu. K té slouží elektrody, přiložené ve většině případů na jeden či oba spánky pacienta (bilaterální či unilaterální stimulace).
Jednotlivá stimulace o délce 1-2 sekundy je aplikována nejčastěji v počtu 6-12 elektrokonvulzí v rozmezí 3 – 4 týdnů. Protože mozek na jednotlivé  elektrokonvulze reaguje zhruba 40 sekund změnou elektrické aktivity na membránách neuronů, předpokládá se vliv EKT na již zmíněné biochemické procesy neurotransmiterů.

Psychoterapie

Mezi nejúčinnější formy psychoterapie patří kognitivní behaviorální terapie a interpersonální terapie. Zatímco principem KBT je snaha o změnu od negativního myšlení, které je pro depresi typické, k pozitivnímu postoji ke vlastním schopnostem, interpersonální terapie klade důraz na socializaci člověka. Napomáhá tak zároveň k uvědomění si sebe samého jako plnohodnotného článku společnosti. Jejím účelem je zamezit sociální izolaci, k níž v případě rozvinuté deprese téměř zákonitě dochází.

Stále častější a rozšířenou formou psychoterapie jsou svépomocé podpůrné skupiny. Ty slouží jak  rodinným příslušníkům k získání informací o možné léčbě a pomoci svým blízkým, tak i pacientům samotným. Vzájemné sdílení příběhů, pocitů a zážitků prokazatelně napomáhá k navazování nových vztahů, zpracování vlastní bolesti i společně znovuobjevené radosti z úspěchu.

Nezbytnou součástí se stává také psychoedukace, jinými slovy zaučení rodinných příslušníků či na jedince pedagogicky působících osob, jak se k pacientovi chovat a společně čelit nelehkým momentům jeho stavu. Načrtnutý psychoterapeutický celek výrazně přispívá k umocnění efektu psychofarmak.

Tags: antidepresiva léčb deprese psychofarmaka SSRI SNRI elektokonvulzivní terapie psychoterapie